Diplomová práce II.díl

KAM VEDE TA CESTA
Dětská fascinace, hra. Fantazie, poznání světa. Možná tyto faktory a potřeba hrát si se světem kolem sebe mě dovedli až hluboko zpátky do mého dětství. V čistém světě poznání, kterým jsem stále obklopený jsem nalezl zalíbení v prostém tvaru, jednoduchém mechanizmu, jakým je kolíček na věšení prádla. Jednoduchá stavebnice, která dává nezměrný prostor, co umožňuje popustit uzdu fantazie. Vytvořit si vlastní hračku. Při klapání kolíčků jsem složil jednoduchého koníka. Se zalíbením jsem jej postavil na čestné místo pracovního stolu. Tou dobou jsem ještě netušil, že tématem mé diplomové práce bude krásné životní téma. Kam vede ta cesta.
Přibližně dva roky na složení prvního modelu koníka, vybral jsem si své téma. Přemítal jsem a rozmýšlel, až jsem si začal hrát s mou hračkou, která mi připomínala radostné poznání světa. Nápad se dostavil naprosto přirozeně. Nebylo o čem pochybovat. Život je tažený zkušenností dětsví, dospívání, životníh poklesů, úspěchů, prožitky, které sahají po celý život. Životní spřežení potáhne dětská hračka. Kůň z kolíčků. Drží pohromadě příjemným a občas trýznivým tahem pružin. Materiál se napíná a v dětské hračce spojuje životní mechanizmus, který představuje rozmanité životní cesty. Vše je spojené v jednu velkou životní hru. S dobrými i špatnými konci. Materiál se napíná a občas vydechne. Vůz je tažený nadějí, je tažený smutkem, je tažen ztrátou, je tažen životem. Přál bych si aby život byl tažen nadějí. S dětskou hračkou je vždy lépe.
Cesta potřebuje životní náklad. Náklad potřebuje kvalitní tradiční povoz, který ho důstojně ponese. Nemá být honosný, má být takový, jaký je. Prostý, ač vyadřuje životní důležitost. Primitivní, přesto tradiční povoz. Žebřiňák, kára. To je to, co dětská hračka potáhne. Žebřiňák nese život nejen můj, ale celého mého národa. Národa Čechů.
Kola jsou dalším podstatným dílem skládačky. Proč je kolo kolo. Proč je kolo kulaté. Nebude kulaté. Cesta je náročná. Kola pod nákladem švitoří, skučí, pak praští, až se strastí začnou rozpadat. Nerozpadnou se však jen tak ledabyle. Srpky měsíců se odlamují s kol a odhalují dokonalý tvar. Tvar čtverce. Vůz je ztrácí cestou až se zatne do svahu. Svah je svahem cesty poslední. Směru života ke smrti. Je to podsta Všem. Všem kdo nám byli milí, kdo pro Nás byli důležití. Těm kdo dovršili svou cestu, až tam, kde skončila, ač právě začala. Tak může přijít až k počátku nové cesty. Materiál kol je také jistý. Teraso, jako připomínka prostého tradičního hrobu.
Náklad vozu zastává symbolická bedna. Je to skrýš, je to náš poslední dům, je to naše úschova, je nositelem tajemství. Bedna může být plná, může být také prázdná. Bedna může být děravá a také do ní může zatékat. Může a nemusí nám poodhalit životní tajemství. Bedna může být těžká a může nám stěžovat cestu. Bedna může nést naše nahé tělo. Bedna je architekturou, která nás vězní v kolektivu a nebo může být naším útočištěm. Bedna je pro každého jinak důležitá.
Celé spřežení životní cesty umístím v Úsobí. Na jediném místě, kde může být umístěno. U kostela sv. Petra a Pavla, jako symbolu víry. Na lokálním prastarém hřbitově, kde ulehají generace v pokoji. Jako přirozená podsta jejich životním cestám. Při slavnostním odhalení jezdeckému pomníku, který čeká na své jezdce, zazní kostelem a obcí Mozartovo REQUIEM. Motlitba za mrtvé. Naléhání za živé, prosba a poděkování BOHU.
kvoň03.jpg
28.01.2016 22:05:03
MgA. Matěj Zámečník
patička.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one