Diplomová práce IV.díl

KAM VEDE TA CESTA
Téma jako kapitola. Životní kapitola. Kam vede ta cesta, není jen výtvarný, zadaný úkol. Jedná se o prožitek. Toto téma – kapitola, je součástí nás všech. Poznání a výběr, jakožto volbu směru mé diplomové práce, přiznávám svou vlastní cestu. Je to příležitost, která umožňuje náhled do mé autorské činnosti. Mé životní činnosti. V dnešní zběsilé době se každý za něčím honí, každý je nepostradatelný. Lidé se chovají, jako by snad byli Bohorovni. Ptám se, kde berou tu jistotu. Narodil jsem se v roce 1989. Do příslibů svobody znovu a znovurodící se demokracie. Se strašákem totalit za týlem, dohnali jsme se k novým nesvobodám. Nesmyslným nařízením. Bičem ve vlastní ruce odtrháváme zběsile svalovinu na lýtkách a ženeme se kupředu. Kam tedy vede naše cesta? Toto téma by si měl zvolit každý. V čistotě nám otvírají oči znovurodící se Velikonoce, které nám dávají novou naději v utrpení Krista. Dva tisíce let od oběti Boha za člověka si znovu a znovu pokládáme otázku. Kam vede ta cesta? Hoří za námi mosty. Smrt nás honí půlměsícem, lakomec a “pasqvil“ vládnou světem. Hledám útěchu ve dřevě. Hledám útěchu ve fyzické práci a smíchu. Hledám útěchu v dětství, které táhne mé životní spřežení. Toužím po zastavení času, sesedám ze svého vozu a těším se v okamžiku. Na takový vůz se může posadit každý... No a nebo sesednout a rozhlédnout se kolem.
Je tomu už pár měsíců, kdy jsem seděl u svého pracovního stolu a pod ruce mi “přistál“ pár starých kolíčků. Obyčejné kolíčky na věšení prádla. Ve chvíli jsem si rozpomenul na dětskou hru, kdy mě máma posadila ke koši na prádlo a já jsem cvakal. Jednoduchý princip pružin a dřívek. Byl jsem ohromen geniálním principem napínání, zachycení a upevnění. Uvědomil jsem si možnosti prostého, ač geniálního tvaru. Je to stavebnice. Pod rukama se začal utvářet jednoduchý koník. Se zalíbením jsem ho umístil na čestném místě na stole.
Pan Jaroslav Seifert napsal krásnou báseň Píseň o dřevěném koni. Možná právě tato báseň utkvěla mi v paměti z dětských let.
„Nikdo mi koně nesedlal a tolik písní je o nich. V noci jsem slýchal jejich cval, kdo to jel na těch koních? Kdo je to laskal po hřívách, kdo mi to nedával spáti? Zdalipak se mi ještě v snách to jejich zaržání vrátí?“ 1
Na koně se prášilo do doby, než nám bylo zadáno téma diplomové práce. Uvědomil jsem si, co mi stojí na desce pracovního stolu. Nápad. Spřežení životní cesty. Dobou, kdy jsem vybíral téma, byl jsem zrovna začtený do knihy Vladimíra Preclíka Kameny pokání. V příběhu Hlava pohřebního koně znovu uvědomil jsem si důležitost tradic.
V průvodu: „Snad schvaloval rytmus nebo v duchu počítal dobré skutky nebožtíkovy. Profesionalita jeho projevu byla víc než zřejmá. Za ním na deset kroků měřilo náves šest párů černých bot šesti muzikantů. Halasná křídlovka troubila na levém křídle. Vedle ní o poznání opožděně přiznávala pravdu vedoucího nástroje baskřídlovka. Pak dva štěbence protkávaly prostinkou melodii svlačcem svých koloratur, aby na křídle připravovaly cestu heligónu. Ten jako tlampač s široce otevřou hubou sugeroval ostatním hluboké úvahy, nečekaje na odpověď. Konečně popoháněč buben na břiše střízlíkově nepustil plechy dále, než předem stanovil udaným rytmem. Za sehranou šesticí sousedů jel, jako z muzea, ověnčený pohřební kočár. Tažený dvěma černými koňmi s vysokými fedrpuši utkanými z kohoutích černých per lesknoucích se do zelena.“ 2
Mé spřežení však nebude jen spřežením poslední cesty. Takové mé myšlenky nejsou. Ač je svět světem, stále cítím i špetku naděje. Mé spřežení bude taženo dětskou touhou. Hračkou z dřevěných kolíčků. Vozík nebude ponurý byť slavnostní. Bude prostý.
Tak jako já, potýkám se se svou cestou, i Goya dle románu jemu věnovaném hledal své cesty.
„Směšný je, kdo žije v světě, jaký měl by být, ne v tom však, který je! Přec přizpůsobit musíme se, jinak nelze!“ Rozkřičel se Goya, ale Augustín mu tiše praví: „Vy že tím se řídíte, chm!“ Goya odpoví již mírně: „Mezi těmi dvěma světy přece jistě cesta vede, chci ji najít, já ji najdu! Věř mi jenom Augustíne! Trpělivost měj, můj milý! “ “ 3
Hledání cesty. Toť mé téma a důvod jeho volby.
Cesta.jpg
V adekvátně zvoleném měřítku, které bude vycházet z exteriéru, kde bude má socha umístěna, vytvořím spřežení – koně a vůz a to na téma KAM VEDE TA CESTA.
Kůň, jako dětská hračka složená z kolíčků jako na věšení prádla, vytesaný ze dřeva ve výšce přibližně 3 m, potáhne spřežení v přibližné podobě staročeského žebřinového dvoukoláku, který ručně vysekám z vlastnoručně natěženého dřeva. Celkový rozměr instalace bude přibližně 11 m, s ohledem na velikost blízkého barokního kostela sv. Petra a Pavla v Úsobí na Vysočině. Úsobí je od mého počátku spřaženo s mou životní cestou.
Mým cílem je přinést svědectví. Svědectví mého názoru v mé práci. Fyzická dřina je pro mě formou pokání.
„Pokání je ono otočení klíčem ve dveřích našeho vězení, vyjití na svobodu, vyjití vstříc Otci i bližnímu. Nejde tedy v důsledku o nic ponurého, právě naopak! Pokání v novozákonním smyslu je návrat z daleké země do domu Otcova, výměna lusků určených sviním za tučně vykrmené tele.“ 4 Takto krásně ve své knize Vězení s klíčem uvnitř píše o pokání Kateřina Lachmanová.
Uvědomuji si citlivost místa . Skloubit barokní stavbu, vedlejší hřbitov a moderní plastiku je nelehký úkol.
Rudolf Kremlička v Malířských konfesích krásným způsobem definuje tvorbu a její kvality tak i modernost.
„Co chci vám tímto naznačiti? Že modernost projevu byla by málo, pakliže by umělcova úloha nebyla větší – pakliže by nedovedl zaklíti do svého díla to, co tvoří náš život, totiž naše radosti a naše bolesti, ale on musí to učiniti takovým způsobem, aby tyto radosti, poznání, bolesti, zklamání proměnily se v obraz určité formální krásy, aby v něm zároveň byly skryty – on dostává se do úlohy kouzelníka – jest na Vás, aby jste poznali, kdy tento kouzelník je pouhým šarlatánem /1929/“ 5
Však myšlenka je čistá, spřežení putuje od kostela, od křtu, k místu posledního odpočinku, tedy hřbitovu. S čistým srdcem tedy vím, že nedojde k žádné dehonestaci místa. Starý hřbitov u kostela je „oficiálně“ zrušený. Duchovně tato praktika není možná. Je to naprosto identický nesmysl, jako odsvěcení kostela. Co jiného, než sochařská práce by mělo vzniknout na takovém to místě. Je to nejcitlivější řešení problematiky piety místa. Prostor zůstane prostorem zamyšlení. Zachová se jak jeho podstata, tak i důstojnost.
„Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho. Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.“ 6 IZ, 55, 7–9
Mým cílem je svou cestu, mé spřežení dát člověku. Aby si tak každý mohl promítnout svou životní cestu. Tento cíl je úzce spjat s tradiční křesťanskou myslí. Je určeno tomu, každému, kdo hledá odpověď.
Mé snažení vyvrcholí slavnostní vernisáží, mší a koncertem. Podpoří to myšlenku mé práce. Doufám, že proběhne i symbolický průvod, od kostela k dílu.
Finální instalace (1).jpg
Instalace.jpg
Jezdec.jpg
Publikum.jpg
Citace

SEIFERT, Jaroslav. Šel malíř chudě do světa: verše k obrázkům Mikoláše Alše. 10. vyd., 5. přeprac., v Olympii 1. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha: Olympia, 2000. ISBN 80-703-3663-3.

PRECLÍK, Vladimír. Kameny pokání. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1992. Česká próza (Melantrich). ISBN 80-702-3121-1.

EUCHTWANGER, Lion, Emanuel, Emanuel TILSCH a Emanuela TILSCHOVÁ. Goya, čili, Trpká cesta poznání. Překlad Emanuel Tilsch, Emanuela Tilschová. Mladá fronta, 1966. Edice světových autorů (Levné knihy KMa).

LACHMANOVÁ, Kateřina. Vězení s klíčem uvnitř: [kdy, jak a proč odpouštět a prosit o odpuštění]. Vyd. v KN 2. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 978-807-1926-030.

KREMLIČKA, Rudolf. Malířské konfese. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1959. Otázky a názory (Československý spisovatel).

Bible: písmo svaté Starého a Nového zákona : český ekumenický překlad. 11. vyd. (9. přeprac.). Překlad Miloš Bič, Josef Bohumil Souček. Praha: Česká biblická společnost, 1998. ISBN 80-858-1019-0.
03.05.2016 10:13:53
MgA. Matěj Zámečník
patička.png
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one