V rámci prezentace našeho sochařského ateliéru - tedy ateliéru Prof. Jiřího Beránka jsem byl vyzván, abych vytvořil věc pro prostor na zámek Kozel u Plzně.
Když jsem vyděl zrekonstruovaný zámek, včetně zámeckého parku, uvědomil jsem si že to nebude vůbec snadný úkol. Každý strom, keř, každá cihla má na Kozlu své místo. Bylo třeba vymyslet "něco" co by neškodilo stávající koncepci zámeckého komplexu.
Rozhodl jsem se tedy vytvořit Postel na Kozel. Jednoduchou tesařskou postel, obohacenou o skleněné polštáře naplněné peřím. Je to reakce na prostředí a celý komplex. Položil jsem si otázku, jak asi spávali a spávají lidé, kteří se o zámek starají, aby měl stávající vizuální podobu?
Proto postel působí luxusně, prostorně, ale... Zkuste si lehnout na postel, která má pokřivený rošt a skleněné polštáře, ač naducané peřím.
Když jsem vyděl zrekonstruovaný zámek, včetně zámeckého parku, uvědomil jsem si že to nebude vůbec snadný úkol. Každý strom, keř, každá cihla má na Kozlu své místo. Bylo třeba vymyslet "něco" co by neškodilo stávající koncepci zámeckého komplexu.
Rozhodl jsem se tedy vytvořit Postel na Kozel. Jednoduchou tesařskou postel, obohacenou o skleněné polštáře naplněné peřím. Je to reakce na prostředí a celý komplex. Položil jsem si otázku, jak asi spávali a spávají lidé, kteří se o zámek starají, aby měl stávající vizuální podobu?
Proto postel působí luxusně, prostorně, ale... Zkuste si lehnout na postel, která má pokřivený rošt a skleněné polštáře, ač naducané peřím.
Foto závěrečné instalace:
